Ve světě existuje poměrně velké množství nejrůznějších stereotypů. Některé jsou platné více, jiné méně, avšak naprostá většina z nich je velmi dobře známa. Mezi ně patří i láska mužů k autům. Ta začíná již v chlapeckém věku, kdy si malí kluci hrají s autíčky, a pokračuje až do dospělosti. Zde se jen modely vymění za skutečný vůz. Samozřejmě, toto se netýká všech mužů, avšak i zde platí, že výjimka potvrzuje pravidlo. Z jakého důvodu ale tento stereotyp vznikl? Odpověď nám může dát psychologie. Možná se to bude zdát zvláštní, avšak nejedná se vůbec o novou záležitost. Již v dávné minulosti, kdy ještě auta neexistovala, se muži se stejnou vášní věnovali svým koním a předháněli se v tom, který má toho nejlepšího. Prostředek se změnil, avšak smysl zůstal stejný.
V podstatě jde o to ukázat, že jsme lepší než ostatní. Zatímco pro ženu představuje auto obvykle pouze dopravní prostředek, na kterém příliš nelpí (i když i zde existují výjimky), pro muže je to něco jiného. Pro ně je auto v podstatě prodloužením jich samotných. Vůz se zkrátka stane jejich součástí, zvláště jedná-li se o vytoužený model.
Tato touha má své kořeny již v pravěku, kdy se pračlověk snažil získat partnerku. A stejně jako dnes, i tehdy byly ženy vybíravé a chtěly jen toho nejlepšího. Avšak zatímco dříve muži dokazovali svou zdatnost ulovenými mamutími kly a jinými trofejemi, dnes již něco takového není možné. Stěna plná paroží na ženu zkrátka příliš nezapůsobí, mnoho z nich naopak odradí. Bylo tedy zapotřebí najít něco jiného.
Tím se stali nejprve koně, a posléze automobily. I když původní zájem, tedy zapůsobit na ženu, se dostal poněkud do pozadí, instinktivní touha ukázat, že jsme lepší, než ostatní, v nás zůstala. A tak se muži starají o svůj vůz, aniž by si uvědomovali, proč to vlastně dělají. A podobně jako jiná instinktivní chování, ani toto zřejmě hned tak nevymizí – zvláště když na to není žádný společenský tlak.