Slýcháme, že i u nás v České republice žijí lidé na hranici chudoby. Dokonce potravinové banky letos hlásí obrovský nárůst požadavků klientů, kteří se na ně obracejí s žádostí o „potravinovou injekci“ a hledají pomoc.
Na úřadech práce stojí fronty nezaměstnaných lidí, kteří nemohou najít zaměstnání, ale evidovaní jako uchazeči jsou i lidé, kteří nejspíše už pracovat nechtějí. Jak si jinak vysvětlit, že na úřadu práce jsou evidovaní například lidé od roku 2005? Tito už ztratili naprosto pracovní návyky a nejspíše už ani pracovat nebudou. Zajisté, mohou být zdravotně postižení, mít různé zdravotní potíže, ale ne všichni to tak mají.
Stát jim sice nabízí pomocnou ruku, protože na úřady práce se obracejí lidé chudší, starší, bezbranní, slabší, nemocní, bezpříjmoví s žádostmi o dávky státní sociální podpory. Děláme si to sami, že nemáme práci a dostatek peněz na obživu?
Není to o tom, že stát dopustí to, čeho jsme dnes svědky při krachování velkých společností a nemusí to být jen zaměstnavatelé, kteří se dostávají vinou špatného hospodaření do insolvenčního řízení, cestovní kanceláře, které krachují, aniž by byly pojištěné, krach velkých společností poskytující energie.
Nabízí se otázka, kdo za to může? Ano, můžeme být obezřetní a neuzavírat pofiderní smlouvy, být ostražití a nevyjíždět do ciziny na rekreaci za podezřele nízký peníz, a tak bychom mohli pokračovat. Ale nestojí za tím i špatné vedení včele s politiky, které my sami volíme? Možná pak za to i tak trochu můžeme i my jsme na vině Fahd. Ti, kteří volili nesprávné politiky, ale i ti, kteří nevolili a svůj hlas tak promarnili.
A v neposlední řadě nás napadá, že za to, že se nám nedaří, tak jak jsme si představovali, může, kdo jiný, než k o r o n a v i r u s …
Ale ruku na srdce, dodržovali jsme VŠICHNI vládní nařízení? Zůstávali jsme doma, když jsme zůstat měli? Nestýkali jsme se s rodinou, když jsme měli být izolovaní? Nepřenášeli jsme nakonec virus i my sami, protože jsme byli nedisciplinovaní?