Hudbu vnímáme každý jinak, ale určitě se shodneme na tom, že každý máme nějaký druh hudby oblíbený, rádi ho posloucháme při jakýchkoliv dalších činnostech a přináší nám jistý druh uklidnění, i když se může jednat o velmi hlasitý death metal.
Od malička jsme vedeni od ukolébavek k jednoduchým dětským písničkám, většinou spojeným s nějakým jednoduchým pohybem nebo tleskáním, protože to příznivě pomáhá k celkovému rozvoji dítěte. A na všech těch dětských představeních si dítě buduje vlastní osobnost a otrkává se, aby netrpělo přehnanou stydlivostí.
Některým ale zůstane touha hrát a zpívat na veřejnosti i v dospělosti a hrát na pódiu se stane jejich prací, která je zároveň koníčkem.
Když se řekne koncert, můžete si představit symfonický orchestr, který má sto členů a dirigenta a posluchači budou oblečeni, dámy ve večerních róbách a pánové ve smokingu, ale na poslech vážné hudby, ale k tomu člověk musí dozrát a co si budeme povídat, řada lidí si k vážné hudbě cestu nenajde. Pak jsou tu koncerty kapel, kde může být počet hráčů jakýkoliv. Zpěvák, který možná bude i hrát na nějaký hudební nástroj, ale hlavně kdo na 99% nebude v kapele chybět je kytarista.
Hrát na elektrickou kytaru, to i v hodně početné kapele na koncertě dostane kytarista prostor pro sólo. Stejně tak, jak tento prostor dostává i bubeník. Elektrická kytara má ale oproti bubnům nespornou výhodu, pomocí kytarových efektů, třeba fulltone ocd, se dá se zvukem, který vychází z kytary přes reprobedny ven skutečně hrát. Kytarista může použít efekty na tzv. echo, nebo kvákadlo či přeměnit zvuk tak, že vás při poslechu ani nenapadne, že je to zvuk z kytary. Poslech hudby nám pomáhá při chvílích, kdy nám je smutno, pomáhá zahánět deprese a pokud si zajdete na koncert, ať už vážné či moderní hudby, budete odcházet povzneseni na duši. Možná vás budou chvíli bolet uši, ale i tom některý druh hudby je.