Rubrika: Muži

Pokud si představíme někoho, kdo dělá rekreačně kanoistiku u nás, představíme si někoho, kdo v Česku sjíždí řeky, a když je hodně do tohoto sportu nadšený, vyrazí na divočejší řeky, když se například vypouští přehrady.
Máme tu ale také nadšence, kteří brázdí řeky celého světa. Například Davida Sodomku, který je nejen nadšeným kajakářem, ale také fotografem a dotáhl to tak daleko, že ho v podstatě jeho láska živí.
Nejvýraznějším dobrodružstvím, které se jistě minimálně na poslech líbilo i mnoha lidem je výprava, při které se na tři měsíce vydal na peruánské a ekvádorské řeky. Na této expedici splul 600 kilometrů po řece Rio Maraňon v Peru a dále se přemístil do Ekvádoru.

Řeka Rio Maraňon protéká téměř po celém svém toku kaňonem na sever pod Andami a proti evropským řekám je mnohonásobně větší. Má obrovské vlny a válce. Je hnědá, dá se říci hliněná, protože nese spoustu písku a bahna. Na této řece David vyfotil nádherné fotografie, které můžete vidět v různých časopisech.
Díky krásným fotografiím může David přezdívaný Vory také věnovat téměř celý rok právě tomuto svému koníčku. Fotografie totiž prodává a také vytváří každoročně kalendář postavený ze svých fotografií.
Pokud si však představíte krásný a pohodlný život výletníka, určitě se pletete.
Kajakář tráví hodiny a hodiny cestováním nejen na kajaku, ale také v autobusech, autech, vlacích a letadlech, aby se dostal do míst, odkud může řeky sjíždět.

Zajímavé je, že tento dobrodruh nemá prakticky žádné zázemí a sám o sobě říká, že je nomádem. V České republice se ukazuje na pár týdnů v roce, a když zrovna nesjíždí žádné řeky světa, dává si pohov v Norsku, kde tráví třeba až čtyři měsíce v roce.
Jeho aktuálně poslední výprava byla do Kolumbie, odkud by se měl začátkem dubna 2019 vrátit na pár dní do České republiky, aby se potkal s přáteli a rodinou.
 

Ani nevíte, jak jsem byla velmi nadšená, když mi můj manžel řekl, že už bych chtěl rodinu. Můj manžel byl takový hodně konzervativní, protože chtěl mít prvně svatbu a potom dítě. Samozřejmě, že tohle jsem mu nikdy nevyčítala, spíše naopak. A byla jsem spíše ráda, že můj manžel je takový, jak se patří. Přesně takového může být mi pochválila moje prababička babička, kdyby byly ještě naživu. Maminka byla naprosto nadšená, že si mě vzal tak dokonalý muž. Nemohla jsem taky věřit svému štěstí. Já jsem chtěla děti vždycky a už taková holka jsem si plánovala, kolik budu mít malých dětí. Snila jsem o tom, že budu mít alespoň tři krásné děti.

Takové děti, které budou hodné a budu taky chtít studovat. Jenomže můj přítel mi tehdy řekl, že budeme mít děti, až se vezmeme, až po svatbě. Že dříve to nejde a ani nechce. On je sice manžel věřící ale ne zase tak striktní, jak byste si možná mysleli. Takže půl roku po svatbě jsme se začali snažit o dítě. Taky vám chci říct, že jsme si opravdu dokonale užili svou manželskou svatební cestu. Naše líbánky byly dokonalé a byly v Thajsku. Taky mě velmi od mého novomanžela potěšilo, že mě vzal do Thajska, protože věděl, že v Thajsko je můj životní sen. A vždycky jsem se tam chtěla podívat, takže mě velmi potěšilo, když mě tam manžel vzal na svatební cestu.

Řekla jsem si, že na muže mám opravdu štěstí. Celý život chce vlastně narážela na muže, kteří byli poctivý a hodní a věrní. Možná třeba přitahují takové hodnému muže. Protože znám taky ženy, které si stále bohužel nachází nějaké muže, kteří jsou buďto kriminálníci nebo agresoři. Takže já mám na muže velké štěstí, a hlavně na manžela. Navíc i vlastně moje maminka měla velké štěstí. Ihned na poprvé se trefila do takového muže, který jí je oporou už přes třicet let. A já doufám, že taky budu mít šťastné manželství. 

Pamatuji si na svého dědečka. Můj děda byl opravdu velký muž s velkým M. Můj dědeček byl úplně ideální muž pro každou rodinu a pro každou srandu. Nikdy nezapomenu, jak jsem s dědečkem trávila vždycky velké školní prázdniny. A pokaždé celý rok jsem se těšila na léto, až pojedu za svým dědečkem na vesnici. A byla jsem ráda, když jsem se toho vždycky dočkala. Dědeček byl opravdu geniální muž, se kterým byla vždycky velká sranda. A tohle říkala i moje maminka. Že prý její táta, tedy můj děda byl opravdu skvělý muž a hlavně slušný.

Byl to muž, který nepije a nekouří cigarety. Takže si myslím, že jistě by každá žena tohle uvítala. Nicméně ale tohle by stačilo o mém dědečkovi. Taky si musíte uvědomit, třeba to, s kým doma žijete. Každý muž je totiž jiný a každý má své mouchy a taky plusy. Můžete žít s ideálními mužem jakoby můj dědeček anebo taky můžete žít s mužem, s kterým si vůbec nerozumíte. Ale je bohužel i takový vztah s muži, že i když si nerozumíte ve vztahu s partnerem, tak s ním i tak ženy často zůstávají. Proč s ním vůbec zůstávají, když jim to neklape? Já si myslím, že je to asi ze zvyku. 

Nicméně ale pokud vám muž nerozumí, tak je asi vhodné ze vztahu odejít. A myslíte si, v milé dámy, že je lepší být raději sama než ve vztahu s mužem, se kterým si nerozumíte? Nebuďte smutné, protože na každou ženu někde na světě čeká dokonalý a vysněný muž. Vím, že dokonalost neexistuje nebo není ani ta nejlepší varianta, ale ruku na srdce. Která z nás žen by si nepřála dokonalého chlapa, se kterým by trávila jen ty nejlepší okamžiky svého života! Myslím si, že každá žena má v sobě kus romantičky, stejně tak jako muži. I muži dokáží být velcí romantici. Jen t v nich musíme umět nějak probudit. A máte rády romantické muže nebo dáváte přednost takovým mužům, ze kterých srší jenom testosteron?

Příroda už to tak zařídila. Tak, že jsou mezi námi na jedné straně užiteční lidé a na druhé straně chlapi. Samozřejmě je jenom škádlím, neberte tahle slova zase až tak moc vážně. A zatímco se ta dokonalejší část lidstva, tedy my, ženy, stará o to, aby se spělo k zářným zítřkům, často se jí to moc nedaří, protože s sebou vleče jako pomyslnou kouli na noze chlapy.
Víte jistě, o čem mluvím. Protože jste určitě už někdy nějakého chlapa viděli. A při troše smůly i zažili. A čím že se takový chlap vyznačuje, v čem se liší od dokonalých tvorů, tedy nás, žen?
Vezměte si třeba oblečení.
Chlap dokáže udělat ostudu i s docela obyčejnými kalhotami, a to ať si je na sebe vezme nebo na to zapomene. Protože i když je má, jak nejednou vypadají! Odrbané, špinavé, prodřené. Ale co prý z toho? Když se s nimi budou zašívat nebo prát, stejně se zase rozdrbají a ušpiní, a když si vezmou nové, dopadnou stejně nejpozději za rok stejně. Hrůza, co?
Nebo boty. Chlap je často schopný vystačit si třeba i jenom s teniskami. I na ples by v nich klidně šel. Totiž by tam vlastně nešel, kdybychom ho tam nedokopaly. Ale copak je tohle možné? Ještě svého mužského nutit, aby šel aspoň někdy do civilizované společnosti, a ještě ho muset kontrolovat, co si obul!
A kravata? Tu by si ti halamové snad nikdy nevzali. A když jim jednu po pouhé hodině zkoušení různých vzorů na jejich krku vnutíme, tváří se, jako by se v ní dusili, jako by je škrtila. A to přitom většinou ani nemodrají v obličeji.
A o ponožkách a spodcích už vůbec mluvit netřeba, že ano? Kéž by si i v jiných ohledech vystačili s takovým málem!
Ale stejně. Buďme my ženy rády, že mužské máme. Kdybychom je totiž neměly, přišly bychom o možnost na ně svádět všechno, co se nepovede jak jim, tak i nám samotným. A pak bychom byly tou nejhroznější částí lidstva my samy. Tedy my lepší a krásnější polovičky lidstva.

Dětské tábory bývají různé. Známe to konec konců i my starší, kteří jsme přece také v dost hojné míře jezdili aspoň na ‚pionýráky‘. Ovšem je nasnadě, že je těch táborů v dnešní době už o poznání více na výběr. A to vesměs z toho jediného prostého důvodu, že jde o byznys jako kterýkoliv jiný.

Přičemž už při vyslovení slova byznys musíme konstatovat, že i ten bývá – jak známo – různý. Někdo si tímto vydělává na své živobytí, zatímco jiný je učiněným zlatokopem, jenž je schopen ‚dát jednu jedinou ránu‘, narejžovat si a hezky rychle zmizet ze scény.

Ovšem my se nyní věnujme pouze těm táborům dobrým. Těm, kde jde především o blaho dětí a peníze, jakkoliv rovněž prvořadé, v tom rozhodující roli nesehrávají.

Takových táborů je celá řada, a jestli je jim něco společné, pak je to to, že je každý jiný. Někdy pouze nepatrně, jindy přímo diametrálně odlišný. A má-li se na takovém táboře našemu dítěti líbit, je třeba, aby byl tento zvolen ideálně. A to co se týká místa, délky pobytu, ubytování, stravování, ale především programu.

Protože znáte to – pošlete kluky na tábor, kde se učí háčkovat a paličkovat, a ti vám to sice nikdy nezapomenou, ovšem rozhodně ne v dobrém smyslu toho slova, stejně jako pošlete-li své bázlivé dítko na tábor plný adrenalinu nebo neplavce někam, kde se budou od prvního dne připravovat pomalu olympijští plavci.

A kam byste měli poslat třeba své dítko, které si už od nejútlejšího věku dokáže hrát jenom na vojáky, eventuálně na četníky a zloděje? Volba je tu vlastně jasná. Stěží se takovému dítku zavděčíte něčím víc než táborem paintballovým.

To je totiž právě takové dítě.

Pokud nevíte, oč jde, pak vězte, že paintball je akční hra, která si získala oblibu po celém světě mezi mladšími stejně jako staršími ročníky. Nejde tu vlastně o vůbec nic složitého; účastníci tu po sobě prostě a jednoduše střílejí, aniž by se tím zranili.

Ač to může vypadat nebezpečně, jsou-li takoví hráči adekvátně oblečeni a mají na sobě ochranné prvky, nemůže se jim vůbec nic stát. V tom případě je to vážně jenom a pouze zábava, na niž se bude leckteré z vašich dítek vysloveně těšit a na níž bude litovat snad jedině toho, že žádný tábor netrvá věčně a i tento bude muset zákonitě jednoho dne skončit.

Paintball je zkrátka zábava, taková hra na vojáky, jež ani není drahá či z nějakého jiného důvodu nedostupná. A proto ji svému dítku klidně dopřejte. Ať už toto je nebo není na zastřelení.

Každodenní pracovní povinnosti řadu z nás vyčerpávají. V kombinaci s uspěchaným životem a stresovými situacemi se tak může lehce stát, že jednoho dne zjistíte, že Váš mozek už nevnímá tak, jak jste byli zvyklí. Ale nevěšte hlavu, existuje pár maličkostí, které když se naučíte pravidelně dodržovat, tak Vám mohou pomoci navrátit původní síly zpět.

· Zdravá strava
Ne, nebudeme Vás vyzývat, abyste začali ze dne na den razantně dodržovat dietu a vzdali se Vašeho stávajícího jídelníčku. Je však vhodné, abyste začali pravidelněji jíst určité potraviny, u kterých je prokázáno, že blahodárně působí na Váš mozek a nervový systém. Pozitivní dopad na myšlení mají například ořechy (zejména pak vlašské) či semínka. Je však potřeba je konzumovat ideálně neupravené (nesolené, nepražené, čerstvě vyloupané). Pokud nejste fanoušci ořechů, nevadí, můžete vyzkoušet také banány, mořské ryby nebo kakao (ano, čokoláda je v tomto případě ku prospěchu).
· Větrejte
Určitě se Vám již stalo, že jste seděli na prací, přemýšleli jste, co to šlo, ale neustále na Vás padala únava i přesto, že jste se minulou noc dobře vyspali. Řešení je přitom tak jednoduché – v prostoru kolem Vás se pravděpodobně již dlouho nevětralo a tak Váš mozek nemá dostatečný přísun čerstvého vzduchu. Ideální je si stanovit pravidlo, že jednou za určitý časový úsek provětráte celou místnost – dejte si však pozor, že nejlepší není pouze otevřít okno, ale spíše způsobit na kratší dobu průvan, který zajistí přísun čerstvého vzduchu. Pokud máte problém s prostorem, ve kterém není možné větrat, je dobré se zamyslet nad investicí do rekuperačního systému (více informací naleznete na ).

· Naučte se odpočívat
Máte hodně práce, kterou potřebujete v krátké době zpracovat, ale Váš mozek odmítá spolupracovat? Divili byste se, ale ideálním řešením je odpočinek. Pokuste se opravdu „vypnout“ mozek; to znamená, že je vhodné, abyste se na chvíli věnovali činnosti, která umožní Vaší hlavě chvíli nepřemýšlet. Proto není ideální, abyste si při pár minutách klidu brouzdali na internetu či četli knihu; spíše si na chvilku vyjděte na procházku na čerstvém vzduchu nebo si dopřejte šlofíka.

Největším výskytem paranormálních jevů se může pyšnit Anglie. Setkáme se s nimi však po celém světě. Pojďme si udělat procházku strašidelnými kouty, kterými se zabývají i samotní lovci duchů! Po přečtení článku neusnete!
 

Strom oběšenců v Branišovském lese

Branišovský les se nachází na periferii Českých Budějovic. Co takhle jít se podívat ke stromu oběšenců, kde Vám tajemný hlas našeptává, ať se oběsíte na jeho větvi. Jeden z dřevorubců se po nalezení několika mrtvých se smyčkou kolem krku rozhodl, že větev uřízne. Tajemné síly byly ovšem mocnější a ochrnula mu ruka. Přestože byl nakonec poražen celý strom, několik lidí potvrdilo, že je u pařezu cosi láká k sebevraždě. V „Branišáku“, jak mu říkají místní, Vás také může vyděsit:
·         Černý muž
·         Vodník
·         Červené oči
·         Bílá paní
·         Kroky
 

Brána do pekel pod hradem Houska

Jak víme, hrady byly stavěny na strategických místech, ne však tento. Houska se nachází v rovinaté krajině, kde navíc chybějí zdroje vody. Údajně pod zemí skrývá pekelnou bránu, která se nesmí v žádném případě otevřít. Teorii potvrzují i následující fakta:
·         Název hradu pochází z keltského slova „gosca“, tedy „brána“.
·         Uvnitř hradu je na stěně zachycena levoruká lukostřelkyně. Leváci byly dříve považování za ďábelské tvory.
·         Hradní kaple měla být postavena, aby chránila prasklinu ve zdi, ze které se v minulosti snažili ďáblové dostat na povrch.
 

Upír na Dolním hřbitově

Nenáviděný velkostatkář Alois Ulrich zemřel za podivných okolností. Po smrti se rozhodl obyvatele Žďáru nad Sázavou strašit i nadále. Zjevoval se sousedům a údajně měl způsobit i vraždu svého bývalého čeledína. Kat na požádání otevřel jeho hrob. Tomu, co poté lidé uviděli, nemohl nikdo uvěřit. Mrtvola nejevila žádné známky rozkladu! Ze strachu, že Ulrich je upír, udělal kat s tělem několik rituálů včetně useknutí hlavy, nacpání máku do úst a posypání vápnem. Pro příhodu existují i logická vysvětlení:
·         19. století je známé vírou v upíry.
·         Těla voskovatěla vlivem tehdejšího pohřbívání.
 
Ne však všechny strašidelné historky se dají odůvodnit. Jsou tedy duchové opravdu mezi námi? Zkuste si na otázku odpovědět sami a podívat se na některé z výše zmíněných míst!